Erbovní pověst 1  

Město Hradec Králové oplývalo láskou českých královen a proto i jejich pomazaných manželů. Když přijel vladař do východních Čech, pohověl si na hradě při soutoku Labe s Orlicí a město z jejich vzácné návštěvy nikdy nemělo škodu. Vždycky spíš naopak.

Králové věnovali Hradci všecku svou přízeň. Statečný Jiří z Poděbrad dovolil Hradeckým vytesat do erbu českého lva , jak nese v předních tlapách vladařovo G (z latinského Georgius). Když po Jiříkově smrti zasedl na český královský stolec Wladislav z polského rodu Jagellova, propůjčil  Hradeckým zase své W. Měšťané byli na přízeň českých králů hrdi. Vytesali Jiříkovo G a Wladislavovo W na Slezskou bránu. Venkované se jim sice od té doby posmívali, že obě písmena značí grobiáni Welcí, ale Hradečané jim stejnou měrou opláceli, tvrdíce, že ty iniciály představují slova Grobiáni Wenku.

Také sousední Třebechovice už měly svůj městský znak, ostrev. Nechanicům mnohá města záviděla pětilistou růži, ale Jeníkovice, ves za Třebechovicemi, zůstávaly dosud bez erbu a ne a ne si k němu pomoci.

Až jednou ...
Do města českých královen zavítal habsburský císař Karel Šestý, otec Marie Terezie. Nepřijel sám, přivezl s sebou v kočáře i svou urozenou panímámu. To už dávno předtím Čechové vlastní království ztratili. Proč monarcha navštívil východní Čechy? Toho roku se neurodilo a krajině hrozil hlad. Císař se chtěl přesvědčit, jak tu lid žije a zda vrchnostenští úředníci slouží poctivě. Také se mezi nevolníky šeptalo, že císař vydal patent o desetihodinové robotní době, déle že se robotovat nesmí, a poddaní že si mohou na kruté panské direktory stěžovat u zemského gubernia.

Monarcha navštěvoval radní domy a vyptával se purkmistrů i konšelstva, čeho si dědiny přejí. Mezi žadateli byli i Jeníkovičtí a pokorně prosili o obecní znak. Všude měli plnou hlavu starostí o chléb, Jeníkovice chtěly jen ten erb.

"Hradec má dva znaky, Vaše Císařské Veličenstvo, svým erbem se chlubí i Třebechovice a taky Nechanice. Jen my z Jeníkovic se nemůžeme svého znaku dočkat. Jsme obec spořádaná, platíme poctivě daně i desátky. Kdyby se Vašemu Císařskému Veličenstvu uráčilo uštědřit naší počestné dědině ..."

Prosili, aby jim císař udělil přebytečné hradecké G a W. Ale Hradečtí se vzepřeli. Jsou to vzácné památky na slavné české krále blahé paměti. Tyto znaky jim neudělili vladaři jen tak zbůhdarma. A jak by mohli mít Jeníkovičtí ve znaku hradecké G a W, když je tak posměšně čtou?

"Nám jsou tyto erby nadevše drahé," bylo poslední slovo Hradečanů. Když Jeníkovičtí viděli, že s Hradeckými ničeho nepořídí, prosili císaře:
"Nuže, Vaše Veličenstvo, prosíme, abychom směli mít ve svém erbu, co je zase nám tolik drahé."
"Dobrá, řekněte, co byste rádi," pousmál se císař, když viděl, že se Jeníkovičtí nedají jen tak lehce odbýt.
"Máme u nás věkovitou lípu," skočil do řeči rychtář, bystrá hlava. "Je to prastará slovanská lípa, vsadili ji naši předkové na paměť slavného krále Jiříka z Poděbrad, jak jel na hrad Litice a u naší obce si odpočinul."
"Staň se tedy. Odedneška budete mít ve znaku lípu," svolil císař.

Sotva domluvil, připojil se k řeči nejstarší konšel:
"Také kostelík svatého Petra a Pavla je nám drahý." Chvíli se přeli, co je jim dražší, až nakonec navrhla moudře císařovna:
"Mějte tedy v obecním znaku starou lípu i kostelík."

Jeníkovičtí byli spokojeni. Stali se první vesnicí se znakem. A s jakým znakem! Ale císař chvíli přemýšlel a povídá:
"Dostali jste znak. Kam ho však umístíte, když nemáte radnici ani bránu?" Jeníkovičtí se v tu chvíli zarazili, ale rychtář, vtipná kaše, hned povídá:
"Dáme znak do obecní pečeti, Vaše Veličenstvo." A ten znak mají Jeníkovičtí podnes.

Erbovní pověst 2

Jednou jezdil, je to už dávno, po českých městech císař s císařovnou a všude po radnicích se vyptával konšelů a radních, co chtějí a čeho si přejí pro svoji obec, protože byla zrovna velká neúroda a hlad. A tak přišli do Hradce Králové také Jeníkovičtí a kromě jiného žádali i o znak obce, jako měli Hradec Králové, Nechanice a Třebechovice. Mysleli si, a řekli to i přímo, že je obec jako obec. Říkali, že když může mít Hradec Králové znaky hned dva : na radnici vztyčeného lva s písmenem G v tlapách a na Slezské bráně písmena GW, když se mohou Nechanice pyšnit pěknou pětilistou růžicí a mají-li Třebechovice ve znaku ostrev, proč by nemohly Jeníkovice také něco takového dostat. Prosili, aby jim císař dal v Hradci přebytečné GW.

Přítomní hradečtí se ovšem vzepřeli a uctivě namítali, že jsou to vzácné památky po zemřelých českých králích, kteří byli městu nakloněni. Jsou to počáteční písmena jejich jmen, které okolní vesničané ovšem četli jako »grobiáni velcí «.  
Znaky jsou jejich městským právem a Hradečtí je budou bránit, protože jsou jim drahé jako klenoty. Jeníkovičtí na to řekli, ať jim tedy dají do znaku něco, co je drahé jim. A tak se ptal císař. „Když se vám dostane znak, kam si ho umístíte, když nemáte ani radnici ani bránu?“.  

Jeníkovičtí se na chvíli zarazili, ale po chvíli řekl rychtář, bystrá hlava, že si jej dají do obecní pečeti a obecního razítka. Císař nato: „Dobře, staň se! Ode dneška budou i vesnice moci užívat znaků k pečetění. Jeníkovice budou prvními. Musíte mi ale říci, co je vám tak milé a drahé, že to chcete dát do znaku.“  
Rychtář přemýšlel a pak řekl, že mají v obci věkovitou památnou slovanskou lípu, kterou zasadili jejich pradědové za krále Jiřího, když právě on jel na Litice a u Jeníkovic se zastavil, aby si odpočinul. Jeden z konšelů zase pravil, že je jim drahý kostelík sv. Petra a Pavla. Chvíli se přeli, co je pro obec památnější, až císařovna sama navrhla, aby měli oboje, lípu i kapličku.  

Když přítomní občané vsí Polánek a Ruseku viděli, jak občané Jeníkovic dobře pochodili, žádali také o znak. Bylo vyhověno všem. Polánky dostali také lípu a Rusek koně v plném trysku.  

L i t e r a  t u r a:  
A. Flesar, Poznámky o faře třebechovické (Jeníkovice) 57, A. Sedláček, Hrady , II., 72.
Znak obce v Pohádkách Fr. L. Sála, I. 109-111.
Jan a Tomáš Linhartovi: Pověsti z Pardubicka a Hradecka
Archiv autora VFS