SV.  APOŠTOL PETR

29.6. je patronem :
církve, papežů, kajícníků, panen, zpovídajících se; proti zuřivosti, proti posedlosti, proti šílenství, proti bolesti nohou, proti horečce, proti vzteklině, proti zimnici, za dlouhověkost; cihlářů, hodinářů, kovářů, lodníků, obchodníků s rybami, pekařů, řezníků, sklářů, slévačů olova, stavitelů mostů, stavitelů lodí, truhlářů, zámečníků, zedníků, výrobců sítí, rybářů, obuvníků, ševců, kameníků, hlídačů, strážných; trosečníků; za dobrou úrodu; proti krádeži.
Atributy :
klíče, kniha, berla, ryba, kohout, obrácený kříž, je zobrazován jako muž s kučeravými vlasy a vousy a začínající pleší.

Petr (z řeckého pétros »skála«), svatý apoštol, nazýval se dříve Šimon, narodil se v Bethsaidě u jezera Genezaretského a, jak se zdá, oženiv se, přeložil své bydliště do Kafarnaum, kde se živil rybolovem. Bratr jeho Ondřej, který byl žákem sv. Jana Křtitele a od svého učitele poučen první Ježíše jako zaslíbeného Messiáše poznal, přivedl jej ke  Kristu Pánu, od něhož Šimon hned kephas, tj. Petrus (skála), nazýván byl, čímž již obdržel zaslíbení svého budoucího úřadu. Brzy potom byl sv. Petr s bratrem Ondřejem a syny Zebedaeovými povolán za stálého učeníka Kristova a za prvního mezi apoštoly, kteréžto první místo vždy zaujímal i mezi těmi třemi apoštoly, kteří se těšili zvláštnímu přátelství Kristovu. Jeho život potomní dokázal, že byl hodný svého povýšení, neboť žádný z apoštolů s takovým žárem lásky se Pánu zcela neoddal, jako Petr, byť i z křehkosti lidské někdy jeho stálost se viklala. Zvláště důležité bylo jeho vyznání božství Kristova blíže Caesaree Filippi, zač odměnou obdržel zaslíbení svého budoucího primátu. Svého božského Mistra snažil se sice Petr odstrašiti od podstoupení smrti, ale když se utrpení Jeho blížilo, hotov byl s ním na smrť jíti, ba i mečem Krista Pána obhájiti se odvážil. Sám se sv. Janem následoval Krista Pána až do předsíně (atria) velekněze; tam zapřel sice třikráte Pána, ale ihned poklesku svého upřímně želel. Jeden z prvních uviděl Petr Krista Pána po z mrtvých vstání; při jiném zjevení se Krista Pána u jezera Genezaretského, jakmile uslyšel Petr, že Kristus Pán na břehu stojí, z loďky do vody se vrhl, aby rychleji ke Kristu Pánu přišel, a tamtéž v odměnu za trojí vyznání své lásky k božskému Mistru ustanoven jest za nejvyššího pastýře celého stádce Kristova.

Od té doby také Petr vykonával primát nad veškerou církví, tak např. hned po nanebevstoupení Páně staral se o volbu nového apoštola na místo Jidáše, první v Jeruzalémě kázal evangelium, první zázrak učinil, první veřejně před synedriem vyznal víru svoji a trpěl za Krista, první trestal nehodné údy církve Kristovy, první přijal pohany do církve, jako vrchní pastýř církve v Palestině visitoval atd. O dalších osudech sv. Petra po jeho zázračném vysvobození z rukou Herodových víme velmi málo. Skutkové apoštolů praví pouze, že předsedal prvnímu sněmu apoštolskému v Jeruzalémě a tam svým hlasem rozhodl při, zda Zákon Mojžíšův váže pohanokřesťany. Z epištoly ke Galatským víme, že Petr byl v Antiochii (praví se, že tam byl prvním biskupem od r. 35 – 42); z prvního listu ke Korintským se dovídáme konečně, že podnikal různé cesty apoštolské. Co pak víme od av. Otcův o posledních letech Pavlových, není toho ani mnoho, ani není všecko zcela zaručeno. Jisto jest, že Petr r. 42 přišel do Říma a tam založil církev, kterou řídil 25 let, načež r. 67, týž den co sv. Pavel, ukřižován byl dle svého přání z pokory a na rozdíl od smrti Kristovy nohama vzhůru.

Od sv. Petra máme 2 epištoly (druhá a třetí v řadě sedmi t. zv. katolických epištol, které se nazývají katolickými proto, že nebyly určeny, jako listy sv. Pavla, k jednotlivým osobám nebo církvím, nýbrž mnohým církvím dohormady, tedy ve smyslu nynějších »encyklik«), z nichž první svědčí novoobráceným křesťanům v Pontu, Galatii, Kappadocii, Asii a Bithynii a napomíná křesťany, aby se nedali pomluvami a pronásledováním od pohanů odvrátiti od pravé víry, naopak aby svým životem snažili se vyvrátiti námitky protivníků. Druhou epištolu svoji psal Petr rovněž těmto církvím brzy před svojí smrtí, o níž již ze zvláštního zjevení věděl, tedy asi na konci r. 66 neb na začátku r. 67. Obsah této epištoly je, aby křesťany církví těch ochránil před heretiky, kteří lstí a posměchy (pronásledování, o němž v první epištole je zmínka, již přestalo) snažili se odvrátiti křesťany od víry pravé a přivésti k nevázanosti života, popírajíce božství syna Božího, ba i z druhého příští páně posměch si tropíce, zvaní odtud od samého sv. apoštola Petra illusores. Zmínky zasluhuje, že jako sv. Pavel byl hlavně učitelem národů pohanských, tak Petr zvláště zprvu více se staral o obrácení Židův a o židokřesťany. Pode jménem sv. Petra byly již v prvních dobách křesťanství rozšířeny některé spisy apokryfické (apokryf – biblický spis, nepojatý do kánonu 1 biblických spisů, např. evangelium Nikodémovo ze 4. stol., Skutky Petrovy aj.), o nichž již Origenés zmínku činí, jako zvláště evangelium  Petrovo a apokalypsa Petrova, ale dokázáno jest, že jejich původcem sv. Petr apoštol není. Spisů o sv. Petru, ale zvláště o jeho pobytu  v Římě, kterážto otázka jest pro apologii ( apologie, obhajovací řeč před soudem, obhajoba obecně) nejdůležitější, jest velmi mnoho, ale zvláštní zmínky zasluhují výsledky nejnovějších bádání archeologických, uložené ve spisu F. X. Kraus, Roma Sotterranea (2. vyd. Freib., 1879). Jan Event. Hulakovský, přeložil rovněž z abbé C. Fouarda »Sv. Petr a první léta křesťanství« (nákladem Cyrilo-Meth. Knihtiskárny).

Svatý Petr je patronem rybářů, jeho atributem jsou dva nebeské klíče, viz. obrázek.

O atributech svatých lze najít v literatuře, např. v příručkách, vydaných Oblastním muzeem v Roztokách u Prahy pro pracovníky muzeí, galerií a památkové péče. Obě napsal Václav Ryneš; první z roku 1969, Atributy světců je řazena podle atributů, druhá z roku 1971, Atributy v umění, podle abecedního pořadí jmen světců. Této tématice se věnuje také pasáž v Našich stavebních památkách a upozorňuje na hesla ve Slovníku památkové péče (Oldřich Blažíček a kolektiv) jako Atribut, Evangelisté, Zemští patroni a jména některých antických božstev a křesťanských světců.