SV. APOŠTOL PAVEL

29.6. je patronem
proti hadům, proti hadímu uštknutí; dělnic, biskupů misionářů, duchovních správců, hudebníků, košíkářů, lanařů, nakladatelů, vydavatelů, spisovatelů, sedlářů, teologů, tkalců, výrobců koberců, výrobců stanů, katolického tisku, styku s veřejností - tiskových mluvčích; proti krupobití, za dobrou úrodu, za déšť ; proti strachu.

Atributy :
je zobrazován jako holohlavý muž s delšími vousy a vysokým čelem, malé postavy (výjimečně ale i jako muž postavy velké a silné), v pravé ruce mívá knihu, v levé meč. Někdy má svitek nebo jsou vedle něj tři prameny.

Pavel sv. apoštol, dříve Šavel zvaný narodil se v Tarsu v Kilikii, kdež jeho rodina, náležející k sektě farizejské, obdařena byla římským občanstvím a kdež nabyl vzdělání řeckého. Z Tarsu odebral se v mladistvém věku do Jerusalema, kde měl za učitele Zákona Gamaliela st., u něhož vycvičil se v učenosti rabínské; současně vyučil se řemeslu výroby stanů (odtud mnozí tkalcem jej nazývají). Poněvadž sv. Pavel nikde se nezmiňuje, že by byl Krista Pána na zemi viděl, je pravděpodobno, že byl několik roků v Jerusalemě, pak se vrátil do Tarsu a teprve po smrti Páně do Jerusalema přišel. Při umučení sv. Štěpána byl přítomen, z čehož vidno, že ač učenost od Gamaliela pochytil, neosvojil si jeho mírnost vůči křesťanům, ale nadmíru křesťany pronásledoval, zvláště později jako zplnomocněnec synedria židovského. Poněvadž Israelité teprv od 30 let směli zastávati úřad veřejný, možno souditi, že tehda, když sv. Pavel do Damašku se ubíral, bylo mu 30 let. Blíže Damašku stalo se známé zázračné obrácení sv. apoštola Pavla, o němž zmiňují se třikráte skutky apoštolské. Kristus Pán objevil se Šavlovi a tázal se ho, koho pronásleduje. Šavel náhle jsa obrácen byl ochoten vše učiniti dle vůle Hospodinovy.

I odebrati se měl do města, kdež se měl dověděti, co třeba učiniti. Pozbyv zraku, byl do Damašku přiveden, postil se tři dni, vzkládáním rukou Ananiových nabyl zraku, byl pokřtěn a ihned v synagogách kázati začal Ježíše Krista r. 34 po Kristu v 31. roce věku svého. Odtud odebral se do krajiny jižně od Damašku ležící, zvané Arabia Petraea, aby se zde o samotě připravil k svému budoucímu povolání, hlásati evangelium mezi pohany. Po třech letech vrátil se do Damašku, kázal horlivě proti židům, tak že mu úklady strojili, pročež utekl do Jerusalema, aby viděl Petra. zde zprvu přijat byl od křesťanů jako podezřelý s velikou nedůvěrou, později však od Barnaby přiveden jest k sv. Petru a Jakubu ml., kteří jej přijali vlídně. Patnáct dní pobyv a viděním nebeským napomenut, vrátil se přes Caesareu do Tarsu r. 37, odkud jej Barnabáš povolal do Antiochie, kde tehda založena byla kvetoucí církev z pohano-křesťanův a kde po celý rok spolu pracovali. Z Antiochie Pavel a Barnabáš odebrali se r. 43 nebo zač. 44 do Jerusalema, aby přinesli almužnu Antiochijských křesťanům tamním, hladem trpícím. Na této druhé cestě jerusalémské měl vznešené vidění, o kterém sám vypravuje a které jej mělo připraviti na práce a utrpení, jež jej očekávaly.

Z Jerusalema Pavel a Barnabáš vrátili se do Antiochie, kdež byli posvěceni na biskupy, a již r. 45 neb 46 podnikli první apoštolskou cestu. Ze Seleucie odebrali se provázeni Markem na ostrov Cypr, který celý prošli až k Pafu, kde obrátili prokonsula Sergia Pavla. Odtud Pavel se svými soudruhy odebral se do Perge v Pamfylii, kde Marek se od nich odtrhl, a odtud do Antiochie v Pisidii, odkudž, pronásledováni jsouce od židů nevěřících, utéci musili. Potom odebrali se do Ikonia v Lykaonii, již celou procestovali, pak uzdravili v Lystře chromého, což mělo za následek, že pohané chtěli je ctíti jako bohy. Ale přišli židé z Antiochie a Ikonia a poštvali lid proti apoštolům, tak že byl Pavel kamenován a jako mrtvý za městem ponechán. Avšak s pomocí učeníků vrátil se do města a odebral se do Derby v Lykaonii, načež toutéž cestou, kterou přišli, Lystrou, Ikoniem, Antiochií, Pisidií a Pamfylií, přeplavili se do Antiochie. Cesta tato trvala 3 neb 4 léta a obrátil na ní pavel tři veliké země, Pamfylii, Pisidii qa Lykaonii, ale též tolik vytrpěl, že před svojí smrtí, tedy více než 20 let potom, Timotheovi všecka svá utrpení připomínaje naráží zvláště na tuto první svoji cestu apoštolskou. V Antiochii pobyl Pavel několik rokův, až vznikla rozepře mezi Pavlem a žido-křesťany, zda mají pohanokřesťané býti nuceni zachovávati obřízku a Zákon židovský. Pavel s Barnabou odebrali se do Jerusalema, kde na prvním sněmu církevním, jejž dějiny znají, schválen byl náhled Pavlův, aby pohané Zákonem Mojžíšovým obtěžováni nebyli. Potom vrátiv se do Antiochie a pobyv zde několik dní, Pavel podnikl se Silou druhou cestu apoštolskou (Barnabáš se oddělil od Pavla a cestoval s Markem) po Syrii a Kilikii, pak po Galacii, přišel do Derby a Lystry, kde si vzal za společníka Timothea, potom odebral se do Frygie a Galacie vlastní a přes Mysii do Troady, kde se k nim přidružil sv. Lukáš. Odtud odebral se do Makedonie, nejprve do Filippi, kde založil svoji první církev evropskou, potom do Thessaloniky, odtud do Beroee, pak do Athén, kde zvláště před Aeropagem skvěle obhájil z mrtvých vstání Kristovo, pak šel do Korinthu a napsal brzy po sobě dva listy odtud k Thessalonickým, aby je potěšil a povzbudil. Z Korynthu odebral se do Illyrie, z níž se vrátil zase do Korynthu, odtud do Efesu, pak do Jerusalema a konečně do Antiochie.

Cesta tato trvala as tři léta (51 - 54). Přezimovav r. 54 v Antiochii, Pavel podnikl r. 55 na jaře třetí cestu apoštolskou přes Galiciii a Frygii do Efesu, kde se zdržel celá dvě léta. Mezi tím povstaly v Korinthu mezi křesťany známé hádky, které urovnati se snažil listem I. ke Korinthským (správně nazývá se list ten druhým, protože list první, který se ztratil, již před tím byl napsán). Pak odebral se Pavel do Troady, odtud do Makedonie, kde ve Filippech napsal druhý list ke Korinthským, aby je na svůj příchod připravil a sbírkám ve prospěch církve jerusalémské povzbudil.
 

PAVLOVA CESTA DO ŘÍMA ( Sk 21 – 28) 

Jeruzalémští Židé nezapomněli na to, že Pavel byl kdysi jejich spojencem, a nyní káže Krista. Pokládali ho za svého úhlavního nepřítele. Proto byla Pavlova cesta do Jeruzaléma tak nebezpečná. 

V Jeruzalémě chodil Pavel o velikonocích se svými přáteli do chrámu. Zde jej však poznali někteří Židé z Malé Asie a ztropili velikou výtržnost. Začali křičet, že prý Pavel zavedl do chrámu pohany. Nebyla to pravda, ale toto nařčení se jim hodilo proto, že pohané nesměli do chrámu pod trestem smrti. Kolem Pavla se shlukli lidé a táhli jej z chrámu ven, aby ho venku zabili.

Římský hejtman, který byl odpovědný za pořádek ve městě, se dověděl, že lidé se bouří, a proto hned přispěchal s oddílem vojska. Viděl, že lidé bijí Pavla. Kázal ho spoutat a odvést do kasáren. Zde nařídil, aby byl Pavel mrskán biči, aby se od něho dověděl, co udělal. Ale Pavel se ohradil proti bičování tím, že je římský občan. Skutečně bylo od bičování upuštěno.

Na druhý den nařídil hejtman, aby se sešla židovská rada, a postavil před ní Pavla. Chtěl se dovědět, z čeho Židé Pavla viní. Ale v radě nastala taková vřava, že by byli Pavla roztrhali, a tak ho hejtman zase odvedl do kasáren. Mezitím se někteří Židé zavázali přísahou, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla. Hejtman se dověděl o tomto spiknutí a dal v noci odvést Pavla v bezpečném průvodu do Cesareje, kde sídlel římský místodržící Felix.

Byl to člověk ukrutný a zištný. Dva roky držel Pavla ve vězení a často ho vyslýchal, ale nepropustil ho. Čekal, že mu Pavel nabídne nějaké peníze. Jeho nástupce byl Porcius Festus. Ten se Pavla ptal, nechce-li jít nazpět do Jeruzaléma a tam být souzen. Pavel věděl, že by to znamenalo pro něho jistou smrt, a proto jako římský občan použil svého práva a odvolal se k císaři do Říma. Takovému odvolání podle římských zákonů muselo býti vyhověno.

Dříve než byl Pavel odvezen do Říma, byl ještě jednou vyslýchán v přítomnosti krále Heroda Agrippy II., který k Festovi přijel na návštěvu. Pavel před oběma vladaři mocně svědčil o Ježíši Kristu. Když však řekl, že Ježíš vstal z mrtvých, zvolal Festus: „Ty blázníš, Pavle!“ – Pavel klidně odpověděl: „Neblázním, ale mluvím prostou a střízlivou pravdu.“ – Potom se Pavel obrátil k Agrippovi a řekl mu: „Králi Agrippo, ty bys o těchto věcech mohl vědět. Znáš přece proroky a snad jim i věříš.“ – Festus i Agrippa se pak shodli na tom, že Pavel není ničím vinen a mohl by býti propuštěn, kdyby se byl neodvolal k císaři.

Do Říma byl Pavel vypraven lodí s jinými vězni pod dozorem římských vojáků, jimž velel setník Julius. Ten se choval k Pavlovi pěkně, a když loď zastavila v některém přístavu, dovolil mu vystoupit na břeh a navštívit křesťany v tomto městě. Plavba měla klidný průběh až k ostrovu Krétě. Blížila se zima, když plavba byla nebezpečná, a Pavel radil, aby zůstali na Krétě přes zimu. Ale setník se spoléhal na zkušenosti lodníků a nařídil další plavbu. Zakrátko však se dostali do prudké bouře, která lodí zmítala tak, že ji lodníci vůbec přestali ovládat. Po celých čtrnáct dní neviděli slunce ani hvězdy, takže vůbec nemohli určit směr lodi. Bouře byla čím dál tím horší. Všichni na lodi byli již vyčerpáni a ztráceli naději na záchranu.
Tehdy jim Pavel řekl: „Měli jste mě poslechnout a nehýbat se od Kréty. Ale i teď vám říkám: Neztrácejte naději! Můj Bůh mi zjevil, že budeme všichni zachráněni. Pojezte a buďte dobré mysli.“

Druhý den ráno se blížili k nějakému břehu, ale příď lodi najela na mělčinu a záď se začala lámat náporem vln. Bylo jasno, že se loď rozpadne. Tu chtěli vojáci zabít vězně, aby jim neutekli. Ale Julius chtěl ušetřit Pavla, a proto nařídil, aby všichni naskákali do vody a aby se každý zachránil jak může. Všichni se dostali na břeh a zjistili, že jsou na ostrově Maltě.

Odtud pak jinou lodí pluli k italskému břehu a pěšky pochodovali k Římu. Pavel byl velmi potěšen tím, že mu přišli kus cesty naproti někteří křesťané z Říma, kteří se dověděli o jeho příchodu. V Římě bylo Pavlovi dovoleno, aby se ubytoval v soukromém bytě, ale byl mu přidělen voják, který ho hlídal. Pavel mohl přijímat návštěvy a této možnosti plně využil. Lidé k němu chodili a on jim kázal o Pánu Ježíši. 

Tím končí biblické zprávy o Pavlovi. Odjinud se dovídáme, že Pavel byl několikrát volán k výslechu před císaře Nerona, ale výsledek není znám. Pověst vypravuje, že byl osvobozen a konal ještě další cesty, snad až do Španělska. Ale jiná pravděpodobnější zpráva praví, že byl císařem Neronem odsouzen k smrti a r. 67 v Římě sťat. – Bible neklade důraz na osudy jednotlivých apoštolů, ale na obsah zvěsti, kterou nesli světu. 

Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. (2 Tm 4, 7)