Vznik obce Jeníkovice

Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1385.
Přibík Kroměšín z Březovic, majitel třebechovického dílu Jeníkovic, který připomíná se roku 1450, odkázal jej dceři své Johance z Březovic, provdané za Mikuláše st. Trčku na Vlašimi. Ta prodala r. 1496 Třebechovice, Jeníkovice a 11 jiných vsí Mikuláši ml. Trčkovi z Lípy, který spojil je s panstvím opočenským. Na tomto panství se vystřídalo mnoho majitelů. Posledním držitelem byl Jan Rudolf Trčka z Lípy, který zemřel 29. září 1634, když předtím byl v Chebu zavražděn dědic a syn Adam Erdman Trčka z Lípy spolu s Albrechtem z Vladštejna. 
Dne 25. prosince 1635 dal císař Ferdinand II. panství Opočno do zástavy bratrům hrabatům Rudolfovi a Jeronýmovi Colloredům z Walsee. V roce 1636 získali Colloredové opočenské panství dědičně. Opočenský zámek byl správním střediskem rozsáhlého panství, k němuž koncem 16. století náležely 82 vsi, a to většinou celé, čtyři městečka a tři města - Dobruška, Třebechovice pod Orebem a Opočno.

R. 1589 na díle opočenském byli 24 osedlí. U jmen některých uvádí se, že užívají klučenin nebo kluče, což nasvědčuje, že ještě v 16. století les u Jeníkovic se kácel čili klučil a pozemky tím získané byly některým usedlíkům přidělovány. Všech rolí r. 1589 bylo při opočenském díle 20 lánů, 19 prutů a 1 čtvrtce. Úrok osedlí platili o sv. Jiří 14 kop 45 grošů 5 den, a o sv. Havle tolikéž, za roboty ženné 2 kopy 49 gr. 1 den. Za tytéž roboty zahradníci platili 8 gr. Za robotu vánoční ke mlýnu třebechovickému platili usedlíci 34 gr. 5 den., početného při sv. Jiří  11 gr. 5 den., za slepice 1.8 groše. Roku 1599 řádila v Jeníkovicích morová rána. V díle opočenském Jeníkovic byl kostel, který žádných rolí neměl, byla v něm výsadní krčma, do níž bralo se pivo z Opočna a od r. 1607 z Třebechovic. Byly tu rybníky Vosický, Lipský, za Strakovy a Rohlík.

K druhému dílu Jeníkovic náležel poplužný dvůr s lidmi při něm robotujícími. Dvůr byl příslušenstvím původně tvrze v Ledci, kterou drželi již v 15. stol.  Šárovcové že Šárova a v I. pol.  16. stol. nové tvrze Srubu u Ledce, jejímž pánem byl tehda Petr Šárovec ze Šárova (+ asi 1537). Statek jeho dědili tři jeho synové Václav, Jan a Daniel. R. 1547 se o něj rozdělili. Jan dostal dvůr poplužný při vsi Jeníkovice. Ten nejspíše postavil novou tvrz při dvoře. Po něm pánem tvrze a dvoru v Jeníkovicích byl syn jeho Vilém, jenž roku 1589 prodal je bratru Jindřichu (+ 1594) a manželce jeho Mandaleně Šárovcové z Chodův a odstěhoval se do Solnice. Po Jindřichu dědil Jeníkovice syn Mikuláš Rolenc. Po smrti jeho r. 1606 prodány byly tvrz Jeníkovice se dvorem poplužným, rybníky, lesy a vším příslušentvím Janu Václavu Šárovcovi ze Šárova na Srubě za 5100 kop míšenských. R. 1600 8. dubna utkal se s ním na kordy Heřman Straka z Nedabylic v Třebechovicích a naskrze jej probodl. Ale Jan Václav ze Šárova z těžké rány se vyléčil. Ježto Jan Václav ze Šárova přidržel se stavů českých při povstání proti Ferdinandu II., byl r. 1623 odsouzen, aby statek svůj v manství uvedl, ale on již tehda žádného nemovitého statku neměl. Prodal jej k panství opočenskému za Jana Rudolfa Trčky, k němuž pak náležely celé Jeníkovice. Tvrz v Jeníkovicích tehda zanikla.

Mnozí usedlíci jeníkovičtí zúčastnili se jistě vzbouření sedláků na panství opočenském r. 1628. Jeden krejčí z Jeníkovic byl jejich fendrychem. R. 1651 bylo v Jeníkovicích 28 čísel a 137 lidí. Mezi nimi byli jen 2 katolíci. U ostatních byla naděje na získání pro katolickou víru, jen u 66 žádná. Sedláků bylo 10, zahradníci 3, podruhyň 11. Koncem r. 1651 a r. 1652 přihlásilo se k církvi katolické 30 mužů a 38 žen. R. 1654 bylo v Jeníkovicích 9 sedláků, 13 chalupníků, 6 zahradníků, kteří měli 430 korce pozemků. Mimo to byla tu 2 zbořená stavení, od nichž vrchnost rolí užívala, dva chalupníci a jeden zahradník byli koláři. R. 1680, 1681 a 1682 zuřil v Jeníkovicích mor. R. 1680 zemřelo 97 a od 15. července 1681 do 13. února 1682 17 lidí.  

R.  1732 16. září přišlo na zámek opočenský sedm jeníkovických sedláků, kteří ve jménu ostatních spolubratří, tajných nekatolíků z panství opočenského žádali, aby dovoleno jim bylo vyznávati jejich náboženství a aby vydán jim byl kostel na Vysokém Újezdě. Také prohlásili, že žádali faráře třebechovického, aby odpůldne v neděli a ve svátek nechal filiální kostel v Jeníkovicích otevřený, aby místo karbanu a pití, mohli v něm věnovati se zpěvu a modlení, ale že jim to nepovolil. Mluvčím jich byl Jan Hovorka, chalupník z Jeníkovic. S žádostí svou byli panskými úředníky i Rudolfem hr. Colloredem, pánem na Opočně, zamítnuti. Pokus některých poddaných opočenských o nabytí svobody pro jejich nekatolickou víru pokládán byl ze nebezpečné vzbouření. Proto ve druhé polovici září r. 1732 rozloženi byli po vesnicích a v městě Třebechovicích vojíni pluku Königseckova z Hradce Králové a setnina dragounů. S nimi přibyl misionář, jezuita P. Fiom. Ve třech dnech zatčen byl 171 tajný nekatolík. Z Jeníkovic zatčeni byli: Jan Hovorka, chalupník a hlavní náčelník tajných nekatolíků na Opočensku, který v Jeníkovicích i jiných vesnicích kázáním  a zpěvem lidi k nové víře lákal. Josef Barvíř, šenkýř, u něhož první tajná schůzka se konala a nalezen byl list »psaný prstem božím«, jenž první cizího kazatele, do Čech vyslaného, přivedl do Třebechovic a pravil, že má trčkovskou privilej, dle níž město Třebechovice je oprávněno míti lutherského kazatele. Mikuláš Pancíř, panský myslivec, že dovolil tajné schůze nekatolíků v lese u Jeníkovic a při nich zpíval a modlil se. Jan Světák, chalupník, u něhož zpívati se začalo. Jan Kupka, chalupník, u něhož knihy zapovězené byly nalezeny, sedláci Jan Hrubý a Jan Hlaváček, u nichž schůze se konaly a j. Celkem zatčeno bylo z Jeníkovic 13 osob, mezi nimi 2 sedláci, 8 chalupníků, 1 podruh, šenkýř a myslivec. Byli vyšetřováni a pak rozvezeni do různých vězení, na Opočno, do Hradce Král., N. Bydžova, Jičína a Trutnova. Zatčení z panství opočenského, kteří ve vězení nezemřeli, neuprchli nebo dříve nebyli propuštěni, byli ve vazbě držáni do 30. září 1734, kdy z nich většina byla propuštěna a jen 32 odsouzení byli k pracím pevnostním a při invalidovně v Praze a v Chebě. R. 1732 postaven byl znovu dvůr v Jeníkovicích dle letopočtu pod omítkou nalezeného.  

R. 1740 se shromažďovali tajní nekatolíci v blízkých lesích. Kázal jim exulant Jan Libverda, jehož král pruský Bedřich II. jmenoval inspektorem českých osad ve Slezsku. R. 1741 Rudolf Josef hrabě Colloredo začal stavěti v Jeníkovicích nový kostel. Pro válku s Pruskem, dostavěn byl teprve r. 1747. R. 1742 ušli z Jeníkovic do Slezska tajní nekatolíci: Matěj Hlaváček, chalupník se ženou a 7 dětmi. Byl jedním z náčelníků vzbouřených sedláků r. 1732 a utekl ze strachu před vojáky do Jeníkovic vloženými do ciziny, byl i v Berlíně, ale ještě téhož roku se vrátil, byl zatčen a vyšetřován, Jan Hovorka, chalupník se ženou a 6 dětmi. Václav Javůrek, chalupník se ženou a 2 dětmi. Václav Němec st. se ženou a 4 dětmi. Pavel Bahník se ženou a 2 dětmi. Dle tereziánského katastru z r. 1748 bylo v Jeníkovicích 10 sedláků a 23 chalupníků starých a 10 nových. Dohromady měli 665 korců polí z nichž 613 obdělaných, 25 pozemků zarostlých a 26 korců pustých. R. 1770 odpadlo od katolické církve 37 osob. R. 1769 odtrhl se Horní Černilov od kostela v Jeníkovicích a přifařen byl k Černilovu. R. 1773 bylo v Jeníkovicích 66 čísel, r. 1785 71 číslo. R. 1781 vyhořelo 5 příbytků a stodola. R. 1782 bylo tu 66 rodin a 352 obyvatelé. R. 1783 někteří sedláci odpadli od víry katolické a přestoupili k víře helvetské. R. 1785 vyhořely 3 statky a 2 chalupy. Dle josefinského katastru z r. 1789 bylo v Jeníkovicích 668 j. (jiter), 87 čtv. sáhů polí; 361 j., 271 čtv. sáhů luk a 354 j., 749 čtv. s. lesů. R. 1808 bylo v Jeníkovicích 107 osob helvetského vyznání. R. 1826 bylo v Jeníkovicích 100 domů a 559 obyvatelů. Z nich 90 domů, mezi nimi dvůr, ovčinec a myslivna, a 505 obyvatelů náleželo k panství opočenskému a 10 domů s 54 obyvateli (Cihelna) k Třebechovicům. Tato část Jeníkovic povstala ze dvoru, r. 1562 Třebechovicemi koupeného a z jejich cihelny. Téhož roku 1826 bylo v Jeníkovicích 106 protestantů helvetského vyznání a r. 1831 bylo tu 99 domů, 5 sedláků a 14 zahradníků. R. 1833 bylo tu 89 stavení (z nichž v jednom byla hospoda), 540 obyvatelů, mezi nimi 106 evangelíků. Z toho 10 stavení a 50 obyvatelů náleželo městu Třebechovicům. R. 1843 byl v Jeníkovicích 101 dům a 636 obyvatelů.

R. 1849 staly se Jeníkovice samostatnou obcí a spojeny byli s Cihelnou v jednu politickou obec. R. 1857 byly v Jeníkovicích 102 domy a 552 obyvatelé. R. 1861 byli v Jeníkovicích 693 obyvatelé.

Za války r. 1866 byly Jeníkovice obsazeny Prusy až do uzavření míru. Ve stodolách leželo mnoho raněných vojáků. Z Třebechovic dovezeno jich 50. Z Jeníkovic dopraveni byli pak ranění do Hradce Králové. R. 1869 byly v Jeníkovicích i s Cihelnou 102 domy a 765 obyvatelů, mezi nimi 640 katolíků a 125 evangelíků. R. 1880 spočteny byly v Jeníkovicích 331 dům a 839 obyvatelů, mezi nimi 674 katolíků, 164 evangelíků, 1 Žid, 380 mužů a 459 žen (z toho v Cihelně 29 domů a 129 obyvatelů). Do r. 1870 reformovaní evangelíci z Jeníkovic přifařeni byli do Kláštera, od roku toho do Třebechovic. V r. 1890 bylo v Jeníkovicích 146 domů, 918 osob, (z toho v Cihelně 36 domů a 195 obyvatelů), 712 katolíků, 204 evangelíků reformovaného vyznání a 2 Židé. R. 1900 byly tu 144 domy a 957 obyvatelů (z toho v Cihelně 36 domů a 210 obyvatelů). R. 1921 bylo v Jeníkovicích bez Cihelny 112 domů, 715 obyvatelů, 714 české, 1 cizí národnosti; 514 katolíků, 171 evangelíků, 19 příslušníků čsl. církve a 11 bez vyznání, 82 rolníků (13 nesamostatných), 29 samostatných řemeslníků a 24 řemeslníků nesamostatných a 261 dělníků.