Rod Colloredo Mannsfeld Walsee

Poněkud ponurý erb Colloredů neměl původně uprostřed říšského orla a vedlejší linie rodu také užívaly znak bez tohoto polepšení. Když Colloredové získali roku 1763 knížecí titul (už 1723 byli nejvyššími dědičnými jídlonoši Království českého a o rok později říšskými hrabaty), stavěli si na štít knížecí korunu. Roku 1789 rozšířili své jméno sňatkem na Colloredo-Mannsfeld a od té doby užívali i velmi složitý znak, v jehož 1. a 4. poli byly spojené erby rodů Querfurt a Mannsfeld, ve 2. poli Arnstein a ve 3. poli Heldrungen. Uprostřed všech pak byl položen starý colloredovský černobílý štít s dvouhlavým orlem.

Hrabata Z COLLOREDA (čti koloreda), jejichž předkové pocházeli z Itálie a Německa a patřili k vznešeným rodinám už v 11. století, přivedla do Čech třicetiletá válka. Hned tři Colloredové dosáhli v císařském vojsku vysokých hodností, ne všichni však měli stejné štěstí. Jeroným Colloredo byl za porážku u Lehnice roku 1634 potrestán vězením, zato jeho bratr Rudolf si počínal mnohem obratněji, protože se včas zapojil do spiknutí císařských generálů proti Albrechtu z Valdštejna. zajistil si tak nejen tučný podíl na konfiskacích majetku po Adamu Erdmanu Trčkovi, z nichž získal Opočno, ale i trvalou císařovu přízeň. Rudolf Colloredo (1585 - 1657) se stal velkopřevorem maltézského řádu a nakonec i zemským velitelem  císařského vojska v Čechách.

V této vysoké hodnosti šel jednoho dne roku 1648 ve svém bytě na Hradčanech pokojně spát, zatímco se k Praze blížily předsunuté hlídky švédské armády. Švédové se ještě téže noci zmocnili Hradčan, Hradu a Malé Strany a zajali spoustu významných českých šlechticů. Colloreda neopustilo štěstí ani v této kritické chvíli. V noční košili se dostal na vltavský břeh a v lodičce se přeplavil na Staré Město, které Švédům odolalo. Při hájení Prahy proti Švédům v následujících týdnech zůstal v obleženém městě a smazal tak podezření, že zanedbal své velitelské povinnosti. Budoucnost Colloredů v Čechách byla zabezpečena.